Bruno Gröning 

Bruno Gröning foto

"Důvěřuj a věř, Boží síla pomáhá a léčí"

Bruno Gröning (1906 - 1959

Bruno Gröning se narodil 30.5. 1906 v Gdaňsku. Již v dětství oplýval výjimečnými schopnostmi, jenom jeho pouhá přítomnost působila léčivě. Měl vždy mnoho přátel, kterým rád věnoval svůj čas, kterým nezištně pomáhal v nejrůzněších životních situacích a které uzdravoval. Po válce se živil jako dělník. Byl truhlářem, dělníkem v továrně a v přístavu, doručovatelem telegramů a slaboproudým elektromontérem. Záleželo mu na tom, jak sám řekl, aby poznal lidi ve všech možných životních situacích, a tak se naučil jim rozumět. V r. 1949, po uzdravení malého syna jednoho ze svých přátel, se stal středem veřejného zájmu. Zpráva o jeho zázračných vyléčeních se rozšířila do celého světa. Ze všech zemí přicházeli nemocní, prosby o pomoc a nabídky. Desetitisíce pomoc hledajících putovalo k jeho působišti.

Ve všech vrstvách obyvatelstva se vehementně a sporně o případu Bruna Gröninga diskutovalo. Duchovní, lékaři, novináři, politikové a psychologové - všichni hovořili o Brunu Gröningovi. Jeho zázračná vyléčení byla pro jedny milostný Dar vyšší moci, pro druhé šarlatánství. Fakta vyléčení byla lékařskými vyšetřeními a zprávami potvrzena.

Avšak byli tu i odpůrci. Vlivní lékaři, někteří církevní funkcionáři, právníci a bývalí spolupracovníci podnikali vše pro to, aby znemožnili působení Bruna Gröninga. Byl pronásledován zákazy léčení, byl vtažen do procesů. Všechny snahy zařadit jeho působení do řádných kolejí se nezdařily. Jednak z důvodu odporu rozhodujících společenských sil, jednak z důvodu neschopnosti nebo zášti jeho spolupracovníků. Když Bruno Gröning v lednu 1959 v Paříži odešel z tohoto světa byl poslední proces proti němu v plném proudu. Jednání bylo zastaveno, nikdy nebyl vysloven konečný rozsudek. Avšak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.

Jeden z jeho přátel, profesor Hohmann, o něm řekl: "Vždy, když již Boží pořádek nestál ve středu lidského bytí, nacházeli se obdaření Boží přízní, kteří vyzývali k návratu ke Všemohoucímu. Za takový mimořádný zjev považuji pana Groninga. Příští generace se jím a jeho dílem budou zabývat. "


"Člověk žije jenom tehdy, pokud život prožívá. Co prožije, to vlastní, co promarní, to ztratil."

Bruno Gröning

"Vedu člověka zpět do Božího pořádku. Objasňuji mu kdo je, kdo ho stvořil a ke komu všichni patříme. Tisíce lidí mi v minulých létech potvrdili, že přijetím mého učení, posloucháním mých promluv, kontaktem se mnou, zaujali uplně nový postoj k životu a přesunuli se ze stavu 'být nemocen' do stavu 'být zdráv'. Dnes se to již nedá popřít, došlo mi tisíce a tisíce zpráv o uzdravení, lidé jsou osvobozeni od svého dlouholetého utrpení."

"Nelze to zastavit. Nechť se na celém světě uskutečňuje uzdravení. Kdo mne zavolá, pro toho tady budu a budu pomáhat nadále, tak chce Bůh! Věřím, že jsem vám teď dal na cestu to nejdůležitější, když vám skutečně z celého srdce přeji všechnu lásku, všechno od Boha myslitelné. Věřte, že i nadále nejsem nic, než jenom pomocník, věřte, moji milí přátelé, že nejsem dále nic, než pouhý služebník Boží, co také vy můžete být, jen jestli to chcete, jestli to v sobě uskutečníte. A věřte, moji milí přátelé, že však i nadále nejsem nic než nástroj, Nástroj Boží, což také vy ve skutečnosti - v pravdě - jste, čemuž jste až dosud nebyli schopni věřit. Nuže, milí přátelé, milujte život, Boha, Bůh je všude."

Bruno Gröning


Myšlenky Bruna Gröninga - 1


Dávám vám sebou na cestu malou životní moudrost. Dávejte pozor, milí přátelé, vyslovuji tuto životní moudrost, která je pouze ode mne, můžete ji také nechat bez povšimnutí, můžete ji také odhodit stranou a říct: "Planý žvást, co ten tady říká! Na co jsou mi životní moudrosti, k čemu je mi jeho životní moudrost? To všechno je mi jedno." Ale nebylo by jedno, kdybych vám to zamlčoval, ne, vidím v tom moji povinnost, neříkat lidem už nic jiného než právě to, co jsem vám v pravdě řekl.

Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková i myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu. Pokud chceš to Boží zažít, musíš se o to snažit. Milujte život, Boha. Bůh je všude. Povolávám vás k velkému obratu!

Důvěřuja věř, Boží síla pomáhá a léčí! Nevyléčitelné neexistuje! Je toho mnoho co nelze vysvětlit, ale nic co se nemůže stát. Pro Boha není nic nemožného! Kde je nouze nejvyšší, tam je Pán Bůh nejbližší. Kdo věří ve své zdraví ten věří v Boha.

Největším lékařem všech lidí je a zůstane náš Pán Bůh! Bůh má vše co člověk potřebuje. Na to už člověk zapomněl. Tady na Boží cestě není nic nevyléčitelného, nejsou tu žádné bolesti, žádné utrpení, žádné starosti, tady je zdraví, radost, rozkoš a naděje.

Trvající dobro překonává zlo. Dobro přitahuje zlo, zlo přitahuje dobro. Dobro překoná zlo, zlo chce dobro zničit. Lidé mohou být od Boha tady na Zemi bohatí, nesmí však na tom záviset svým srdcem. Být bohatý znamená být zdravý.

Satan je mocný, ale Bůh je všemocný! Dobro vstupuje jenom tam odkud je odstraněno zlo. Rozhodně opovrhuji zlem a pevně věřím na dobro v člověku, také pro ty kteří dnes ještě věřit nemohou nebo nechtějí. Proto v tom vidím moji velkou životní úlohu, modlit se za všechny ty, kteří to neumějí a budu to dělat tak dlouho, až toho sami budou schopni.

A tak jestli ještě dnes nemůžete věřit, budu to za vás dělat, až budete skutečně věřit. A tak jestli ještě dnes neprosíte, neumíte se modlit, budu to ještě také dělat za vás. A co jsem pro vás udělal? Já jsem za vás věřil.

Důvěřuj jen, určitě se to stane. A co už ty nemůžeš, udělám já za tebe! Mně nemůže být působení nikým zakázáno! Bojuji za vás! Podle mých činů mne poznáte, to znamená podle všeho toho, co dělám. Nedělám nic víc, než to, co dělat mám a tady budete moci poznat, že jsem skutečně pod Božím vedením.

Nevidím pouze člověka, vidím také, co leží daleko za ním, minulost, přítomnost, budoucnost, všechno co je kolem něho a na něm. Ale nemluvím tu pouze o lidech, mluvím o životě na této Zemi. K tomuto životu nepatří jenom lidský život, ale i život zvířat a rostlin. Nežiji z lidí, ale pro lidi.

I když mě strčíte do kádě na dešťovou vodu a zakopete do země: Přesto se stane, co se má stát. Můj boj je bojem proti zlu, můj život je Bůh. Moc Satana opět nabyla na síle a já nemám dále nic jiného na práci, než proti ní bojovat a to další se potom stane samo od sebe.

Stejně tak je i moje cesta cestou utrpení. Netrpím pouze sám za sebe, není mi to zapotřebí. Kdybych chtěl být bohatý co do peněz a majetku, bylo by to potom lehké, pak bych byl již tím nejbohatším mužem této malé Země, bohatý však jenom pokud jde o peníze a majetek. Protože to zavrhuji, neopovažujte se mi nabízet peníze. Všechny odmítnu. Mnoho mi toho nebylo zapotřebí a přesto musím trpět, i přes moji dobrotu a ochotu pomáhat.

Je tolik lidí, a tak se již vyplatí, že za ně člověk trpí. Jestliže mi bude působení zakázáno, potom vnitřně shořím. Co vlastním, to chci odevzdat, také můj život. Víte, že mým nevyhnutelným posláním je, ukazovat lidem, jak musí jít touto cestou, jak se mohou osvobodit od všech zátěží. Tato cesta je však dlouhá a těžká.

Mým nejkrásnějším dnem na této Zemi bude ten, kdy budu smět odejít domů do nádhery Boží. Cesta pro vás byla uzavřena trnitým hložím, které jsem pro vás uvolnil. Nyní jděte! Až nebudu na této Zemi jako člověk, to znamená, až odložím své tělo, pak bude lidstvo tak daleko, že každý sám ze sebe bude moci zažít pomoc a vyléčení.

Všichni lidé - nezáleží na národnosti, rase nebo náboženství - jsou hodni toho aby jim bylo poženo. Mně je chudý stejně tak milý jako bohatý a bohatý stejně tak milý jako chudý. U mně není žádného rozdílu: Neptám se žádného člověka na nic, všichni budete přijati tak jak přicházíte, a je jedno jestli jste chudý nebo bohatý. Tady žádného rozdílu není. Nepatřím jednotlivcům, patřím lidstvu.

Člověk je plod lásky: Co bylo stvořeno z lásky, může žít pouze v lásce. Bez lásky není života. Země nemá žádnou opěru, žádnou podporu, je nesena pouze láskou Boha. Bůh je spravedlivý, jeho láska je pravá. Pravá láska je spravedlností Boha. Existuje zásada, kterou se člověk může řídit po celý svůj život? Ano, láska k bližnímu. Kdo miluje člověka, miluje Boha. Nic není těžkého pro toho kdo miluje.

Kde je Bůh, tam je láska. Kde je Satan tam jsou války. Bůh miluje člověka. A protože jsme stvořeni Bohem, patříme k němu. On je Stvořitel.

Co je člověk? Boží stvoření. Člověk sestává z ducha, duše a těla. Člověkem je proto, že mu Bůh propůjčil na Zemi vázané tělo. Právě zde má on, člověk velkou úlohu, aby sám pečoval o blaho svého těla. Blaho nesestává pouze z toho, že své tělo živí Božími plody, ale že udržuje pořádek v těle tak jak jej stvořil Bůh. Všechno co stvořil Bůh je Boží.

Bůh sám na nás nezapoměl, dal nám do našeho těla všechno přesně tak, abychom mohli přijímat pro své tělo všechno to, co je pro něj určeno. Člověk by měl pečovat o to, aby uměl pro své tělo využít čas i příležitost, a to tak, aby měl tolik dobré síly, aby se už nemusel obávat zla; aby s těmito rezervami síly mohl v plném klidu vést boj proti zlu. Tak žije člověk v Božím pořádku.

Přesto vás žádám, abyste opět přijímali dobro. Volám vás k pořádku! Chci, abyste vedli zdravý, dobrý život, takový život, jak jej určil Bůh. Aby jste se s ďáblem, se zlem již nestýkali, a také se s ním nespokojovali, dále je již netrpěli, aby jste je se vší rozhodností odmítli! Pokud to všechno uděláte, pak jste přesvědčeni, potom je všechno jiné, mnohem krásnější, tady teprve začíná život, to znamená, tady teprve začíná v člověku působit Bůh.

Čím více se člověk odklání od Boha, vědomě či nevedomě, o to méně života vězí v jeho těle, takže uvnitř něho bylo sotva ještě tolik života, aby orgány na něj reagovaly tak, jak jim to bylo určeno. A tak již člověk nemůže jít životem s plnou silou. Od tohoto zdroje síly se odpoutal. Nakonec ztratil spojení s velkým Božím zdrojem síly. Již nemůže přijímat Boží sílu. A tak se stalo jeho tělo vrakem.

Člověk je a zůstává svou podstatou Božím stvořením, nikdy není ďábelský, nikdy není satanský, nikdy není zlý. Může být však - pokud opustí Boha, pokud sám sebe zanedbá - zachvácen zlem. Zlo jej v takovém případě zachvátí a on potom musí zlu sloužit. Není to člověk, kdo činí zlo, ale je to zlo samo. Od zla nemůžeme čekat nic dobrého! Ale stejně tak od Boha nemůžeme čekat nic zlého!

Veďme společný boj proti zlu, pojďme všichni cestou, která vede k dobru. Zlo neulehčuje nikomu, ale zatěžuje lidi stále více. Boží síla je budující síla, Satanova síla je síla bourající. Chci, aby to špatné bylo podchyceno a to dobré projeveno. Dobro v člověku má potlačit to špatné.

Kdo již nemá zdravý humor, s tím už nic není. Musíme si zdravý humor nejen zachovat, ale i jej podpořit. To nezdravé nechme stranou, milí přátelé, berme jen to zdravé. Jeden smysl můžete také vynechat, a to je nesmysl. Od toho upusťte, ten k vám vůbec nepatří.

Nepatřím k těm, kteří říkají, že člověk je nevinný. Ne, musí dospět k sebepoznání, že je vinen. Zlu nesmíte nikdy dopřávat sluchu, k tomu vám Bůh tělo nedal. Tělo je ucelené dílo, z toho si každý člověk může odvodit poznání, že Bůh nám své dílo do těla vložil a z něj pak můžeme poznat, jak velký a mocný Bůh je. Tělo milí přátelé, je Boží Dar.

Kdo se sám uvádí v zapomění, to znamená, kdo své tělo uvádí v zapomění, ten zapoměl na Boha, ten již Boha nenosí ve svém srdci, ten už prostě není schopen věřit. Člověk se opravdu zaměstnává neštěstím a tím ničí a znehodnocuje své tělo. Takový člověk se ve skutečnosti od Boha odloučil, takový člověk již nemá s Bohem žádné spojení.

To je pro vás to nejdůležitější, o co vás žádám, abyste se sami odpoutali od neštěstí, protože nyní je nejvyšší čas, abyste navázali spojení s Bohem a také si jej zachovali. Bůh sám vám sešle vše dobré, a vy potom také skutečně zažijete blaho. Zažít blaho, moji milí přátelé, to je pravda.

Myslete na dobro, které potřebujete pro sebe a pro své bližní. Ne abyste se soužili utrpením, ne abyste mu jakkoliv propadli. Jde o to, abyste se skutečně otevřeli, skutečně tomu dobrému, abyste se skutečně odevzdali Bohu a abyste přijali to pravé Boží vysílání.

Bůh je vysílač, člověk je přijímač. Pokud se nenaladíte, nemůžete přijímat vlnu vysílače! Bůh nám dává všechno dobré, musíme jenom všechno to jeho, co nám posílá, přijmout pro sebe. Tedy: Dělejte to!

Dělejte to co jste sami sobě dlužní, to znamená, co jste dlužní před Bohem. Dobro je možné prokázat pouze skutky. Nechte skutky mluvit! Rozhodující je stále ještě dobrý skutek, ne slova.

Věnujte svému tělu více pozornosti; každý den, každou hodinu, každou minutu, každou vteřinu. Neříkejte teď, že nemáte čas! To je ten čas, který nám a každé živé bytosti Bůh určil, my jej máme pouze užívat. Pokud to však považujete za nutné, abyste tento čas využívali k jiným věcem, nezbývá vám nic jiného. Potom musí dojít k tomu fiasku, potom dochází k tomu bourání, nikdy však k budování.

Opakoval jsem to tady dnes často proto, přátelé, abyste si to vzali k srdci. Opakuje se to také v životě, že máte neustále mít tu potřebu své tělo sledovat. Dnes už také víte, že vaše tělo se nesestává pouze z jídla a pítí, ale že potřebuje také duchovní sílu, Boží sílu. Že potřebuje energie, které pro vás a pro vaše tělo Bůh určil.

Měli byste se srovnat s žárovkou, když nemáte připojení na to dobré Boží dílo, ze kterého dostáváte životní proud, potom také nemůžete žít. Potom nemáte žádnou hodnotu, jako ta žárovka.

Zaprvé musíte vědět jak sami sebe hodnotíte, a především musíte vědět co dlužíte vašemu tělu. Bůh toho pro nás určil tak mnoho a člověk to nepřijímá. Člověk se raději mučí, odevzdává se raději zlu, zabývá se denodenně zlem, dokonce je ošetřuje, místo toho, aby byl zbožný a opravdu se Bohem řídil a nechal se Bohem vést, tak jak mu to Bůh určil.

Neboť vy jako lidé, jako Boží děti, dostáváte od Pána Boha životní proud, a když jej získáte, potom můžete teprve obhájit oprávnění své existence, potom teprve můžete říct, že jste napojeni na to velké Boží dílo.

Říkám ale ještě jednou: To jsem nebyl já, kdo uzdravil člověka, to byl všemohoucí, to byl Pán Bůh. Neboť to je jeho dílo, není to moje dílo. To není moje síla, to není síla žádného člověka ..., neboť ten nejvyšší nad nad námi, to je náš Pán Bůh. To je ten nejvyšší nad všemi lidmi, Stvořitel. Jenom on to může způsobit. Já chci pomáhat a uzdravovat. Já sám nezmůžu také nic, ale vím, že mi přitékají síly a že je mohu zhodnotit tak, aby léčily člověka.

Přírodní síly vstoupí do těla pouze tehdy, pokud člověk zachovává klid, což je tomu zaprvé nejpotřebnější. Další věc je to, že musí vědět, co jeho tělo potřebuje namísto nepořádku. Zpět k přírodě, zpět k našemu Pánu Bohu! Zpět k víře v dobro v člověku. Zpět k přírodě, to znamená zpět k Bohu!

Bůh stvořil Zemi jako ráj, člověk ji musí udržovat v pořádku. Pořádek je dobro, pořádek je Bůh sám. Tak když člověk žije v Božím pořádku, cítí se osvobozen od všech obtíží a je tak člověkem přitakávajícím radosti ze života, to znamená, že přitakává dobru, že přitakává samotnému Bohu.

Nechci vyzývat k revoluci, čehož se vy také z jedné strany obáváte, ne, to ne. Nevyvolávám žádnou nenávist, neštvu vás. Ne, volám vás k pořádku. Přesvědčete se o každém slově a každé větě, kterou říkáte a každé myšlence kterou přijímáte, jestli je hodna toho, aby byla přijata! A přesvědčete se o všem zcela přesně, jestli jste jednali správně! Volejte sami denně k pořádku, to znamená k Bohu. Kárejte se sami!

A když se budete teď správně řídit tím, že nic nebudete vyžadovat, ale skutečně budete všeho dosahovat, všeho toho co je pro vás určeno, potom zjistíte mnoho dobrého na sobě samých, mnoho dobrého na vašem vlastním těle, ale také mnoho dobrého na těle vašeho bližního. Jenom věřte!

Pomáhat může člověk vždycky, když ví, jak on sám potřeboval pomoc, když ví, že nasbíral zkušenosti a tím se mu dostalo uzdravení, to znamená, že člověk cítí, že je zbaven neštěstí. Uzdravení hledající jsou ve skutečnosti Boha hledající. Pomáhejte, pomáhat znamená mít lásku.

Miluj svého bližního jako sebe sama! Nebuď nenávistný, nebuď falešný, nedělej nikomu nic zlého! Musíte být všichni dobří, dobří mezi sebou. Musíte vědět, že patříte k sobě, ať jste chudý nebo bohatý. Nikdy nebýt závistivý! Odložte nenávist a závist, neboť žijete takovým způsobem, jací jste! Nenávist a závist nutí ke sváru a k hádkám.

Nebylo tomu vždycky tak, že rozum člověka vždy kritizoval a dokonce se posmíval tomu novému, než se prosadilo zdravé jádro a pravda se stala skutečností? Hledejte přece pravdu, přijměte do sebe pravdu, abyste také mohli říkat to pravé!

Když člověk opět může věřit tomu skutečně Božímu, potom pocítí blaho sám na sobě, když umí proměnit víru v čin. Já neuzdravuji, uzdravuje však Boží síla skrze mne. Moje konání a působení slouží pouze k tomu, přivést opět všechny lidi této Země na správnou cestu, na Boží cestu. To je ten velký obrat!

Svůj život věnuji všem lidem této Země a všichni se to mají dovědět, všichni to musí vědět, proč a jak a z jakého důvodu to dělám. Můj život není můj život. Žiji život všech živých bytostí. Chci vám všem pomoci. To je moje poslání, ne mé povolání, ale mé poslání pomáhat svým bližním! Můj život znamená pomáhat.

V mé moci je, pomáhat pouze lidem, kteří jsou ochotni znovu nabýt víru, kterou ztratili. Když věříte, že zažijete uzdravení, tak vám již bylo pomoženo. Jenom věřte! Člověk bez víry pro mne není člověk. Zdraví se nedá koupit, je to Dar Boha! Kdo měl to velké štěstí, získat mým prostřednictvím znovu své zdraví, ten ať stále děkuje, celým svým srdcem, Bohu. Já jsem jenom jeho nástroj a služebník.

Když chceš mít své zdraví, potom přestaň se všemi nářky! Naříkání vede k malomyslnosti. Pokud jste zažili něco špatného, protože jste jednali chybně, to není špatné. Vyvoďte však z toho poučení! Nikdy už nejednat chybně!

Kdo se vyvyšuje, bude ponížen a stane se to v okamžiku, spadne na nos a bude ležet natažený na zemi. My nemůžeme před Bohem vyvyšovat. Bůh dává dobrou mzdu. My všichni jsme Boží děti a máme jenom jednoho Otce a to je Bůh. Boží vůle je dána. Bůh chce aby bylo pomoženo člověku, protože poznal, že zlo jej znehodnocuje. Bůh pomáhá, Bůh vede a Bůh odpouští.

Bůh zná tuto Zemi, ukazuje se v celé své kráse a nádheře, kterou pro nás stvořil. Kdo tento život a bytí zde nepocítil jako to nejsvatější, je chudým stvořením. Musím říct, i když to slovo nerad používám, je to prašivé stvoření, které jen obtěžuje, které vede lidi jenom ke špatnému, ke zlu.

Miluj život této Země! Miluješ-li život této Země, je to Bůh, který říká: Staň se!

Kdo vlastní tuto Zemi? Kdo má tuto Zemi, kdo stvořil všechny bytosti na této Zemi, které jsou vám známy? Ke komu se musíme hlásit? (Někdo jiný šeptá: k Bohu.) Ano, pouze k němu! Být bohatý v životě znamená usilovat o Boha.

Vím, že existují takoví lidé, kteří mnohy tvrdili: "Co je mi po dobru, co je mi po tom všem Božím, hlavní věc je, že já mám." Což však kdyby teď na dobro věřící lidé, kteří se ještě cítí být Božími dětmi, těmto lidem řekli: "Když je to tak, tak už tady nemáš vůbec žádné oprávnění, co tady vlastně ještě chceš? Užíváš se tu přece trvale všeho dobra, všeho toho Božího. Dýcháš si tu klidně vzduch. Necháš se osvětlovat a ozařovat sluncem. Slapeš si tu po Boží půdě. Nosíš si oblečení, jíš si tu a piješ, abys mohl vůbec žít."

My všichni jsme na Bohu závislí. Bez Boha není života. Bůh je život sám! Pán Bůh pro nás lidi a zvířata nechává všechno růst, abychom žili, abychom zde mohli existovat. Nenechá nás zemřít hladem. Pán Bůh dává semeno do Matky Země.

Abych vám dal ještě lepší příklad, vezměte si například brambor. Dejte tento brambor do vody, nebo na kámen, nebo třeba na strom nebo do stáje, nebo do bytu nebo do sklepa, a řekněte: "Tak teď můžeš růst a rozmnožovat se!" Nebo vezměte tento brambor a dejte jej do půdy, dobře půdu obdělejte a také ji pohnojte. Člověk musí vynaložit práci a námahu, pokud má z toho jednoho bramboru něco být, tzn. že se má rozmnožit. Neboť, jak by chtěl člověk žít, kdyby Pán Bůh najednou nic nenechal růst? Nebo kdyby člověk přišel najednou na myšlenku: brambor je brambor, je jedno jestli ho vložím tady nebo tam.

Kdybyste bramboru odebrali přírodní půdu a opatřili mu nějakou umělou půdu, a kdybyste věřili: "Tady musí přece růst a rozmnožovat se stejně tak jako tam" - zjistíte, že to nejde. Tedy nastolit umělou cestu, aby se mohlo žít, to není možné. My lidé musíme zůstat na přirozené, skutečně Boží cestě, abychom i potom mohli doufat v Boží pomoc.

V každém živém tvoru je Bůh, Bůh je všude. Jenom je v jednom méně a ve druhém více. To znamená, že v nadměrné míře není v ničem, ale v každém je jenom tolik života kolik určil Bůh; je potřeba vědět, že je ve všem.

Ne přátelé, není to tak, že žijeme pokud možno ve víře a Bůh k nám patří. Ne, my patříme k Bohu! My lidé jsme současně závislí i na silách přírody! My se nemůžeme stáhnout zpět, jak mnozí tvrdí:"Pryč s přírodou, hurá do kultury!" Stupeň zaměření na kulturu vzrostl a to přírodní, to čistě přirozené je odsouváno stranou.

My lidé jsme ale na přirodě závislí! Bez živého vztahu k přírodě nemůžeme před Bohem obstát. Člověk šel po staletí cestou od přírody, od víry v našeho Pána Boha. Každý věřil, že se může sám uhájit. "Teď jsme na Zemi, teď se zařizujeme jak to chceme a my si už budeme vědět rady, jak si pomoci", tak věřil každý člověk. Ale já vám dávám na vědomí, že nikomu nemůže být pomoženo bez našeho Pána Boha. A kdo věří, že se vymaní přírodě, kterou nám Pán Bůh tak pěkně stvořil, ten ať si jde kam chce.

Člověk věřil tomu, že se od ostatních může odlišovat, když se otočí k přírodě zády a když začne stoupat po stupních kultury. Tady je ta chyba, co člověku chybí - příroda, spojení s přírodou. Bez zvířat a rostlin nemůžeme žít! Člověk se vzdálil od přírody, přešel ke kultuře. To znamená, že se povýšil, aby byl ponížen. My si ale bez přírody nevystačíme! Příroda je Bůh.

Bůh je pro nás všechno a co jsme my bez něho? Říkám přesvědčivě: Jedno velké NIC! Kdo stojí ve službě Bohu, není pouze Bohem podporován, není pouze podporován jeho silou, ale je také chráněn. Pomocí Boží bude také moci zvítězit nad zlem.

Každý člověk má Boží ochranu. Jenom by to měl vědět, jenom by měl tu Boží ochranu využivat. To je to, co většina lidí nedělá, protože to neví. Člověk již neví, že k němu Bůh mluví, že Bůh toho pro něho tolik určil. Člověk to však nepřijal. I dnes je sotva schopen to přijmout, protože se sám uzavírá, a protože si sám stále více zahrává se zlem.

Zde záleží na člověku samotném, jak o sebe, jak o své tělo pečuje. Kdyby přijímal do sebe Boží sílu, zůstával by pod Božím vedením, potom by měl i ochranu. Pokud ale nezůstane pod Božím vedením, potom ji nemá, potom je bez vedení. Když člověk nezůstane tam, kde má vedení, kde přijímá sílu, potom bude slabý, potom sklouzne do hlubiny a musí pak být zase doveden tam, kde je spojení, kde zase může do sebe přijímat energii.

Člověk se musí dostat pod Boží vedení, bez toho není života.

Nemusíme být zbabělí, máme tu největší ochranu, větší ochrany není. Ale nenamlovat si: "Mám ochranu, tak si mohu dělat co chci!" To ne. Dělat jenom to, co je skutečně dobré! A stále jenom dobro chtít, stále jenom dobru přisvědčovat.

Kdybyste teď dále hloubali a kdybyste se pořád jenom zabývali zlem, tak byste se sami a s tím i své tělo znehodnocovali. Potom již nejste pány svého těla, protože vás zlo připravuje o dobrou sílu, a vy byste byli potom slabí a brzy byste byli uchváceni zlem.

Všude tam, kde se objeví dobrá Boží síla, tam zlo mizí. Musíme následovat dobro, dobro jsme povinni následovat všichni. To musíme dělat. Toho si je každý člověk sám dlužen.

Naslouchejte svému nitru, nemyslete na své utrpení, které jste věnovali mně. Kdo je zase chce mít zpět, potřebuje jenom na ně myslet, už mu je zase vrátím. Kdo je nechce, ten je odvrhne a já jsem je už vřelým poděkováním přijal. Zadarmo teď také nic neberu, musím vám za to dát něco jiného. Je to podstatně lehčí než nemoc, je to zdraví.

Záleží to však na vás samotných, jak přijímáte. Zrovna tak můžete přelaďovat radiopřijímač, abyste měli čistý příjem. Nalaďte přesně! Naslouchejte a potom přijímejte.

Je jedno kam jdete, kde se nacházíte, všude přijímejte tuto léčivou vlnu. Já jsem vysílač, který léčivou vlnu vysílá. Vy jste přijímač, který léčivou vlnu přijímá. Tak jako já jsem velký vysílač, tak vy jste malý vysílač! Také vy můžete tu Boží sílu předávat dál, pokud se na ni naladíte, potom budu pomáhat!

Rozhodující je, aby se také lidem umožnilo léčebnou vlnu dostat. Stejně tak jak můžete rádiem přijímat rádiovou vlnu, přesně tak můžete doma přijímat léčebnou vlnu. Cítím se být zavázán k tomu, abych vracel člověku rovnováhu, kterou pozbyl, abych ho vybavil tak, aby ovládl hmotu.

Duch ovládá hmotu. Neboť vy jako lidé, jako děti Boží, dostáváte od Pána Boha životní proud, a když jej dostanete, teprve potom můžete obhájit oprávnění vaší existence, teprve potom můžete říct, že jste se připojili k velkému Božímu dílu.

A proto je důležité, abyste přijímali hodně života, hodně životního proudu. Máte se naladit jenom na o, abyste zde přijímali to pravé Boží vysílání, lépe řečeno, abyste získávali to pravé Boží vysílání. Jakmile toto vysílání získáte, zjistíte to. Neustále však musím opakovat, že to bude teprve potom, až budete svému tělu věnovat skutečnou pozornost, až budete dávat pozor, co se v něm děje. Mnohem méně kolem něho, nýbrž pouze v něm, ve vašem vlastním těle. To, co člověk koná na sobě, na svém vlastním těle, je služba Bohu. Tady, moji milí přátelé, tady začněme.

Tělo je náš nástroj, jak to vidíme ve všem, jsme pouze nástroj Boží. Bůh nám dal tělo, abychom s ním mohli pracovat, abychom se mohli těšit z toho, že něco umíme tvořit. Jenom nesmíme propadnout. To znamená že bychom propadli touze po vlastnění, k tomu nesmí dojít. Moji milí přátelé, tak daleko to nesmí vést.

Bůh nám dal skutečně všechno: tak kouzelné tělo, kterým všichni hýbeme, kterým můžeme tvořit, se kterým můžeme tak dobře utvářet naši existenci na této naší Zemi, že se tu skutečně můžeme cítit jako doma, a že se skutečně můžeme těšit ze života.

Tak jak zažíváme to Boží, tak přijímáme to Boží do sebe. Pak se budeme cítit blaze, potom jsme volní, potom žijeme tak jak Bůh pro nás určil. Bez víry není život, bez Boha žádné požehnání. Jenom dobrými iny může člověk prokázat, že žije s Bohem.

Proměňte modlitby, které jste nechali projít přes své rty v činy! Být člověkem znamená být dobrým, dobrým k sobě navzájem, všechny vaše myšlenky, všechna vaše slova proměnit v dobro, to znamená proměnit je ve skutky, nejenom slibovat, nejenom je říkat.

Člověk, který zná moc slova, dává velký pozor na to co říká. Ve slově je význam, vědění a také umění. Z jednoho slova všechno vzniklo. Prohlašuji vás tímto všechny jménem Boha za zdravé. Nejsem nic, Pán Bůh je vše!

Kdo opovrhuje Pánem Bohem, myslete si o mně co chcete, ten nemá žádné právo zde existovat. Člověk potřebuje být s Bohem svázán. Více Bůh nechtěl. To je skutečná Pravda, Boží učení.

Ano milí přátelé, kdyby teď člověk všechno věděl, jak se o něj Bůh postaral, co všechno pro nás Bůh udělal! Zůstala pouze jedna otázka: Co jste pro Boha udělali vy?

Podívejte se, Bůh stvořil den a noc, máte svůj klid. Pán Bůh je náš otec, je stvořitelem této Země. Dal lidem pověření slovy: "Rostěte a množte se!" Stvořil Zemi jako ráj, člověk ji má udržovat v pořádku. Bůh miluje člověka. A protože jsme stvořeni Bohem, patříme mu. On je stvořitel.

Nechodím podle času, ale podle věčnosti. Využívejte čas! Čas je Bůh. Čas má přece každý. Musí ho jen využívat. Když jím však člověk naopak plýtvá, tak mu následně žádný čas nezbývá. Dnes je vždy, vždy je dnes. Pokud jste dnešní, pak je pro vás neustále jenom dnes. Časy jsou neustále stejně dobré, jenom lidé ne.

Člověk žije jenom tehdy, pokud život prožívá. Co člověk zažije, to vlastní, co promarní, to ztratil.

První službou Bohu je, když člověk dospěje k sebe uvědomění, potom k sebe poznání a potom, že se rozpomene na svoji zdejší existenci, že si uvědomí, k čemu tady je - že slouží svému tělu, že mu dopřává to, co pro ně Bůh určil, když skutečně následuje Boha tak jak jej následovat má. Neboť člověk je a zůstane Božím stvořením.

Kde zůstává ten den, kde je ta hodina, kdy skutečně dojdete k sebe uvědomění, kdy dopřejete svému tělu to, co mu Bůh určil. Když se člověk sám pozná, potom ví, že je Božím stvořením, potom ví, že je dítětem Božím a potom ví, jak podivuhodné má tělo. Potom umí své tělo správně využívat, umí skrze něj přijímat tolik dobrého, že má sám dostatek a může tak předávat i svému bližnímu a může mnoho a mnoho jiného.

Člověče, poznej sám sebe! Bůh stvořil člověka pěkného, dobrého, zdravého. Takového ho chce také mít. Původně byli lidé zcela s Bohem svázáni, byla tu jen láska, harmonie a zdraví, všechno byla jednota. Když však člověk naslouchal hlasu, tomu zlému, který byl mimo tuto jednotu, a pak podle něho i konal, přetrhlo se toto spojení a od té doby stojí Bůh zde a člověk tam.

Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Už tu není žádné spojení. Člověk je odkázán sám na sebe a může být věřící jak chce, může se modlit, přesto se setkává na své životní cestě se zlem a je tažen do hlubin. Došli jste na své životní cestě až tam dolů. Zažíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelná utrpení. Říkám vám: "Nechoďte ještě hlouběji, volám vás k velkému obratu. Pojďte nohoru, přes tu propast vám postavím most! Pojďte z cesty utrpení na Boží cestu. Na ní není žádné neštěstí, žádné bolesti, nic nevyléčitelného, tady je všechno dobré! Tato cesta vede zpět k Bohu"!

Člověk se sklouzl tam dolů, kde ztratil pravý lidský instinkt. Nebylo to dnes anebo včera, ale zpět po generace a generace postupně sestoupil člověk tam kde je dnes. Krátce řečeno, dnes je tak daleko, že už dál ani nemůže!

Mohu člověku pomoci, aby nalezl cestu k dobru, ale nesmím jej nutit ani zrazovat od jeho vlastního rozhodnutí. Svoji cestu si musí najít každý sám. Dělám jenom to, co také musí dělat každý; pomáhat a ještě jednou pomáhat, stále a stále radit člověku k dobru, protože on to dobro očekává a také je potřebuje. Nechci dále mluvit, chci pomáhat a uzdravovat.

Jediný lékař, ten skutečný, to je Bůh, my můžeme být jeho pomocníky. Žádný člověk nemůže uzdravovat, to může jenom Bůh! Není to tak jak si myslí lidé, že by nemoc byla trestem Božím. Dá se to srovnat s tím, když dítě opouští rodný dům. Tehdy již rodiče nemohou nad ním držet ochranou ruku, nemohou dítě chránit. Tak jsme i my opustili svého Otce. Nesmíme zapomenout, že jsme všichni Boží děti. Jenom on nám může pomoci! A on nám také pomůže, když k němu zase najdeme cestu.

Měl bych vám lhát, měl bych vám říkat, že zde záleží pouze na tom, jaký jsem? Ne, přátelé, záleží na vás samotných, jak přijmete dobro! Kdy je můžete přijmout? Ne dříve, než se vy sami zbavíte zla, než se vy sami zcela od zla odpoutáte. Dříve přijetí nepřijde! Dříve to není možné! Tedy, nyní otevřete své srdce, vysypte ze sebe skutečně všechno! Pryč se všemi starostmi a nesnázemi! Chci vidět, že jste všichni dobří a věřící.




Myšlenky Bruna Gröninga - 2


Mé objevení na veřejnosti a má slova pomohla často lidem ke zdraví, jak lidem chudým, tak bohatým, mladým nebo starým. Pro všechny tyto příklady platí jedno: Neuzdravuji já, nýbrž uzdravuje ONO! Toto ONO se jmenuje dobro, toto ONO se jmenuje Bůh. To znamená, přihlásit se k životu a k pořádku, který v něm panuje. Kdo se vzdá tohoto pořádku a tím i víry v Boha a sebe sama, ten onemocní. Čím více se oddává své nemoci, tím silnější je její vláda nad ním. Člověk se zaplétá do svých vlastních myšlenek. Z této velmi nebezpečné spleti ho chci vysvobodit. Moje slovo vzbuzuje jeho víru, víru v Boha a v sebe sama. Tím se mu dostává síly k tomu, aby se vymanil ze spleti zatěžujících myšlenek. To urovnává cestu k pořádku a ke zdraví. Kdo se uzdraví, ten také znovu získal víru.

To, co tu mám přednést, se určitě týká každého jednotlivého člověka a je to úplně jedno, k jaké národnosti nebo k jakému vyznání patří, úplně jedno, jestli je chudý nebo bohatý, pro mne je každý člověk stejný, ani barva pleti přitom nehraje žádnou roli a ještě méně jeho mateřština.

Jsem jednou Němec a ještě dnes se nacházím na německé půdě. Cítím se být zavázán tomu, abych pomáhal zaprvé tady, kde nyní žiji. Ale všichni lidé na této velké Boží Zemi mají právo požadovat totéž, c za svo máte i vy. Každý se má podílet na velikosti a dobru, na tom nejbohatším, co vůbec existuje. Ne bohatství v penězích, ale bohatství ve zdraví.

Neptám se žádného člověka na náboženství ani na národnost. Všichni jsou lidé, všichni děti Boží.

Nyní vás prosím, abyste si sami neurčovali čas k tomu, jak dlouho má vaše uzdravení přijít, pokud možno co nejrychleji, ale abyste všechny ty věci nechali proběhnout tak, jak proběhnout mají.

Následovat může jen ten, který se odpoutá od svých hříchů, od své špatnosti, abyste mohli přijmout zdraví. Dávám vám na vědomí, že zdraví je něco velikého, něco dobrého, že je čistě Boží.

Vezměte si to sebou jako Dar Boží. To je to nejkrásnější, to nejlepší co vám mohu jako zprostředkovatel Boha dát sebou na cestu pro váš další život. To největší bohatství, které může člověk vlastnit, je a zůstane zdraví.

Když se lidé odvažují věřit tomu, že si mohou za své peníze všechno dovolit - mohou si koupit všechno, co bylo vytvořeno lidskou rukou, nikdy však nebudou moci za peníze získat to, co přichází z ruky Boží. Zdraví si nelze koupit. To je to, co předem odmítám.

Co se týče peněz, nevlastním ani fenig a mám z toho radost, jsem na to hrdý, že jsem chudým člověkem, chudým pokud jde o peníze a majetek, ale bohatý, velmi bohatý pokud jde o sílu pomáhat lidem a moci je uzdravovat. Přece jenom věřím, že jsem šel správnou cestou, zdraví má větší cenu než tyto mrtvé kousky papíru, nebo snad zlata, nebo něčeho jiného. Ne, na tom mi nezáleželo, to nepotřebuji!

Víra v Boha, spojení s Pánem Bohem, to je ta léčivá vlna, kterou jste přijali, která prochází přes mé tělo nebo skrze ně. Jsem jenom malý zprostředkovatel, ne víc, nepatrný transformátor. Ode mne můžete mít ten proud. A záleží jenom na vás samotných jak jej přijmete.

Když se někdo ptá, jestli jsem to byl já, kdo uzdravil, pak říkám dnes jako včera: Já ne. To jsem ještě nikdy neudělal, já jsem jenom správně rozdělil Boží sílu. Kde jsem věděl, že to tak bylo pro tělo v pořádku, že bylo schopno přijetí, v tom případě ten proud obdrželo. Žádná stopa po léčení! Já nikdy!

Komu se dostalo pomoci, ten má za to děkovat Pánu Bohu, ne malému Gröningovi. Já nejsem nic, náš Pán Bůh je všechno! Jsme Bohu povinování velkými díky a měli bychom se pohnout k činu, kterým to provedeme, jsme dlužni i sami sobě a našim bližním.

Říkám jako dříve: Milujte své bližní více než sami sebe! My lidé nesmíme nikdy zapomenout, že jsme děti Boží, musíme pomáhat všude, kde jenom pomoci můžeme. Mým přáním odjakživa bylo nepomáhat jenom jednomu člověku, ale všem lidem, kteří žijí na této Boží zemi, pokud si zasloužili aby jim bylo pomoženo.

Moje pověření, můj cíl vychází z toho, abych lidem pomáhal získat uzdravení, abych ji předával uzdravení. Neustoupím tady ani o milimetr, v pomoci lidem. Moje cesta pokračuje, ať se stane co chce! Pán buď při mně!

Když se tu a tam někdy objeví člověk, který nejenom zamýšlel dělat dobro, ale také je skutečně dělal, tak bylo učiněno všechno proto, aby byl tento člověk zlikvidován. U mne to nevipadá jinak. Nechci hovořit o mém boji. Ne, to není žádný boj, je to samozřejmost, že se musím prosadit, abych jim všem, kteří již léta čekali na uzdravení, zprostředkoval uzdravení od našeho Pána Boha. Neměl jsem ani hodinu klidnou, a také to - po dobu mého dalšího života - nebudu vyžadovat. Právě k tomu tu už jednou jsem, a cítím se být k tomu zavázán, abych věnoval celý svůj život pro zprostředkování zdraví.

Bylo to těžké, jsou to těžká léta. Mně není určeno jít růžovou cestou, nýbrž jít jedinou cestou, tou trnitou. Tato cesta je natolik zatarasená, že ji musím uvolnit. A až ji uvolním, bude znovu a znovu uzavírána.

Byl jsem pronásledován pro mou dobrotu, dělalo se proti mně všechno možné, chtěli mě zavřít, přesto že jsem jenom pomáhal lidem, za to, že jsem dělal jenom dobro. Byl jsem stále omezován, před očima jsem měl stále jeno jedno: zákaz, zákaz a ještě jednou zákaz! Tady nejde o vlastní život, ale o to, pomáhat nemocným lidem. Od toho neodcházím, ať se děje co chce! Nemohu jenom tak přejít kolem, když vidím lidi, kteří tady leží tak nemocní a nikde se jim nedostane pomoci.

Všechny své přátele ujišťuji, že i nadále budu pomáhat, tak často jak budu volán a jak budu potřebný. Navzdory veškerému odporu a veškerým překážkám, nikdy vás nenechám na holičkách. Všichni lidé musí zemřít, já také. Tělo bude uloženo do země, ale nebudu mrtev. Kdo mne zavolá, pro toho tu budu a budu pomáhat i nadále. A potom každý sám na sobě zažije pomoc a uzdravení.

Moje odpověď všem svým odpůrcům, kteří mne musí nenávidět: Co mí odpůrci museli udělat, udělali beze zbytku a jsou už s tím u konce. Stejně tak jsem dělal i já, co jsem udělat musel, to je ale teprve začátek. Všechno co je na Zemi skutečně velké, vyrůstá z něčeho velmi nepatrného.

Je to pořád těch několik málo, kteří jsou k tomu opravdu povolaní. Skutečně jenom několik málo, kteří do sebe přijímají tolik dobra, aby pro všechny své bližní, kteří k nám také patří, přijali tolik dobré síly, kolik je bližnímu skutečně zapotřebí. To je jeden z nejkrásnějších úkolů, krásnějšího úkolu není.

Byla mi kladena otázka jestli tu sílu mohu přenášet. Říkám: Ne, to nejde! Jsem ale schopen lidi, kteří jsou odhodláni, kteří jsou ochotni druhým pomáhat, svým působením uzdravovat.

Konečnou plnou moc, moci mluvit mým jménem, udělím jenom tomu, kdo je schopen nezištně a svědomitě mi stát po boku. Jenom ten mi může být skutečně nápomocen, který se plně a zcela postaví do služby Bohu, Boha poslouchá, ne lidi a ten, který následuje Boží slovo a který dělá skutečně to, co dělat má.

Člověk má sám od sebe dělat dobro svým bližním a nemá si hrát na pána. To je špatné, konec konců jsme všichni jenom lidé a když jeden nebo druhý má více, potom se má radovat, ale ne proto svého bližního zotročovat. Člověk myslí na své zaměstnání, aby mohl udržet svůj život. Špinavé je na tom jen to, že sahá příliš daleko. Sedět na pytli peněz a své bližní nechat chátrat, to nesmí být, to je hříšné a to nemůže člověk před Pánem Bohem zodpovědět. Mne neruší, když lidé něco vlastní, naopak, raduji se s těmi lidmi, co něco vlastní, ale nesmějí nikdy zapomenout, že jsou také jenom lidé.

Člověk potřebuje peníze, jinak by musel dělat výměnu zboží, jak to bylo dřív když ještě peníze nebyly, ale to on nemůže. Proto existují peníze právem. Ale že lidi tak lákají a svádějí, to není správné. Člověk se nechá tak velmi lehce svést, protože miluje to pěkné, ale ne to přirozené. Miluje pěkné, to vnější a nechá se lehce zlákat.

Bůh vás neurčil k tomu, abyste sloužili takovému "bohu", takovému člověku který se jmenuje bůh, takovému člověku, který své bližní ponižuje, který je potlačuje. Ne, tak si Bůh život tady nepřál. Jenom nebýt závislý na lidech, ale jenom na jednom, jak to ve skutečnosti také je. My všichni jsme závislí na Bohu. Bez Boha není života. Neboť Bůh je život sám!

Naším skutečným hostitelem na této Zemi je Bůh a toto je Jeho Země a Jeho právo. My se máme řídit podle našeho hostitele. Bůh nic jiného, než abychom se na této jeho zemi cítili šťastni, abychom se cítili skutečně zdraví.

Zdraví je pro všechny lidi to nejhodnotnější a také tím nejhodnotnějším zůstává. Když je člověk má, je tím nejbohatším člověkem, pak může být silný a spokojený a může se na této velké Boží Zemi cítit blaze a může tu užívat všeho toho, co Pán Bůh pro nás lidi stvořil.

Věřte přece, že nejste sami, věřte přece, že jste Boží stvoření, věřte přece, že jste Božími dětmi! Věřte přece, že vám Bůh dává všechno, co pro vás určil, co určil pro každou živou bytost! Přirozeně to každá živá bytost musí svobodně přijmout!

Všude, kde je život, tam je Bůh! Kde je hodně života, tam je teprve Bůh, tam to působí; kde je málo života, tam to nemůže působit, tam to nemá žádnou sílu. Proto je důležité, abyste hodně žili, abyste přijímali hodně životního proudu, který pro vás Pán Bůh určil, neboť ON ho vysílá každému. Jenom musí ten člověk sám jej přijímat, může jej přijímat též přes své tělo.

Musíte být natolik vybaveni dobrou silou, aby zlo ve vásm ve vašem tělo nenašlo žádné místo, abyste mohli pořád znovu a znovu zlo odrážet, byli jste přece jednou zlem napadeni a budete i v budoucnosti napadáni. Zbavte se nyní všeho toho zlého a přijměte dobro, protože je zde léčivá vlna, není lidská, nýbrž Boží. Zbavte se zla a vnímejte, co se děje ve vašem těle a na něm.

Což nemusíte vašemu tělu věnovat mnoho pozornosti, mnohem více pozornosti, prostě jenom pozornost, protože pro vás je toto vaše tělo tím nejhodnotnější co máte? Což nemusíte dělat všechno proto, abyste si toto své tělo udrželi? Vždyť je přece máte trvale u sebe! Celkově vzato, ať až pro to něco děláte nebo neděláte, nepřijde vám nám mysl, že je to Boží Dar?

Musíte svému tělu věnovat pozornost, protože je to Boží Dar. A vy jste mu v životě sotva věnovali pozornost. Pouze pokud bylo tělo zachváceno nemocí, potom ano, potom jste zkoušeli všechno možné - sami jste nebyli ničeho schopni - spoléhali jste se na svého bližního, věřili jste, že on něco udělá, že vám nějakým způbem pomůže. A tento jeho pokus byl nakonec pro vás jenom dalším zlem.

Dvěma pánům nelze sloužit. Na jedné straně zlu a na druhé straně Bohu. V takovém případě jste jako pokrytec, lhář, podvodník - nejste poctivými lidmi, nejste poctiví ani sami vůči sobě. To všechno musíte odložit. Všechno to, co jste doposud ve svém životě pocítili jako zlé, musíte dát zcela stranou! Musíte se ke zlu otočit zády. Musíte jít jinou cestou.

A proto vás volám k velkému obratu!

Vy všichni máte být přivedeni zpět na správnou cestu, máte najít svou víru v Boha. Máte jít tou pravou cestou, Boží cestou, máte opět získat své spojení a udržet si je! Vyvádím člověka ven z pekla a vedu jej do ráje. Musí to pouze přijmout a zužitkovat.

Satan svádí člověka na bludnou cestu, vyhodil do povětří most, který vedl na Boží cestu. V důsledku toho se člověk nemohl dostat na tu pravou, Boží cestu. Už tu nevedl žádný most. Bylo to všechno jenom takové umělé udržování se při životě. Teď vám mohu oznámit, že ten most byl znovu vybudován.

Chci být pro lidi jenom ukazatelem cesty. Byl jsem takovým malým stavitelem mostů a teď jsem ukazatelem cesty, protože ukazuji lidem správnou cestu, cestu k Pánu Bohu. Na celém světě bylo slyšet: "Existuje jeden člověk, který způsobuje zázraky! Ten člověk něco umí, už toho mnoho prokázal. Jen k němu, jen k němu!"

Jak si to člověk vůbec představoval? Myslel si, že bude stát před nějakým doktorem, který se s ním bude nějakým způsobem předvádět. Ne, tak tomu není. Tato představa je nesprávná. Nechci nadále nic jiného, než touto cestou odpovědnosti k Bohu, navracet člověku to, co ztratil. Chci člověka zase přivést na Boží cestu.

Jsem jenom malý, nepatrný nástroj Boha. Chci však stát radou a skutkem člověku po boku a ukazovat mu správnou cestu. A tak mne můžete jenom zavolat a já jsem ihned tady - prosím nemějte představu, že bych tu byl osobně, v duchu. Když budete mít bolesti, zavolejte mne, a stane se to co má se stát!

Věřím, že mohu s určitostí říct, že mi zde můžete předat všechny vaše starosti, všechno vaše utrpení. Ano, starosti také! Jak se s tím vypořádám, to je moje věc! Přijal jsem toho již tolik a mohu si toho přidat ještě víc. A to je teprve začátek; je to jenom pár lidí, to ještě neznamená vlastně vůbec nic, když se vezmou v úvahu všichni ti nespočetní, kteří jsou tady na této Boží Zemi.

Pán Bůh nás lidi poslal sem, stvořil nám ráj a říká: Zde pečujte o všechno! Ale když si člověk myslí, že se může osamostatnit, to je chyba, kterou nelze tak snadno napravit. Člověk se odloučil od toho jediného pravého, od toho Božího, úplně od něho odešel. Nyní vám dávám spojení - to je vaše příležitost, to je to, co vám mohu dát.

Všechno to, co bylo vytvořeno uměle - lidskou rukou - existuje také přirozeně, a to mnohem lépe a lehčeji. Umělé zajde, to přirozené nikdy! Co vůbec víte o tom Božím? Jak je příroda krásná, jak je krásné to Boží stvoření, to člověk poznává teprve tehdy, když musel po měsíce ležet v posteli, nebo když musel žít dlouho ve městě, když byl zahrnut prací, starostmi a bídou - potom měl náhle to štěstí, že mohl být ve volné přírodě Boží, potom to teprve shledává nádherným. Nádhera, to je příroda, to je Bůh!

Bůh Otec se stará o náš každodenní život! KKdo opustí Boha, ten je opuštěn. Kdo Boha získá, získává sám sebe. Kdo nedrží spojení s Bohem, ten padá! Zrovna tak jako nějaký dům, který je vystaven každému počasí, proto musí být stále udržován a obnovován, aby zůstal zachován. Člověk obnovuje své oblečení a vůbec všechno co si na této zemi vytvořil, ale sám na sebe, na své vlastní tělo a na své nitro ještě nepomyslel.

Nemoc musí být nejprve odložena, aby se uvolnilo místo pro zdraví. To satanské odhoďte a vezměte si, pokud chcete žít šťastně a spokojeně, to Boží! Je lepší, když se člověk již od začátku udržuje rovnou čistý. Říkám stále: Jak si kdo ustele tak si lehne. To vnější není podstatné, podstatné je to vnitřní!

Co je to člověk? Boží stvoření. Člověk sestává z ducha, duše a těla. Člověkem je proto, že mu Bůh propůjčil na Zemi vázané tělo. Všechno, co Bůh stvořil je Boží a je potřeba to tak vnímat! My lidé nejsme bez našeho Pána Boha vůbec nic. Nemůžeme si našeho Pána Boha odmyslet. My všichni jsme a zůstaneme Božími dětmi. Jediný Otec, kterého máme je a navždy zůstane náš Pán Bůh!

Lékařem všech lidí je a navždy zůstává náš Pán Bůh. Kdo žije s ním, ten má všechno. Stává se bohatým, bohatým na zdraví, a to je snad to největší štěstí, které může být člověku Bohem dáno. Bůh nám dal a dává zdravé tělo. Jenom to co s ním lidé dělají - co si myslí, co chtějí - způsobuje nepořádek v jeho vnitřním prostředí, vším tím se lidé vydávají Satanovi.

Tak jako je pravda, že existuje jeden Bůh, tak je je pravda, že existuje i Satan. Tento Satan má svou zvláštní úlohu, pokusí se skutečně o všechno, aby člověka zlákal k tomu špatnému. Člověk sám přešel do satanského už tak dalece, že se pokusil ničit všechno to přirozené, to Boží. K tomu člověk směřuje. Došel už tak daleko - se svým "věděním" a "znalostmi", že by byl skutečně schopen všechno přírodní zničit. Všechny bytosti této Země, lidi, rostlin, zvířatamohou být zničeny. Čím? Tady stačí říct jedno slovíčko: Atom! Tady umění končí. Člověk to dotáhl tak daleko, že už jinak jednat ani nemůže. Satan tu vykonal své dílo!

Člověk je tak daleko, že už stojí na kraji propasti. A já tohoto člověka volám zpět, zpět na cestu, na které se kdysi nacházel. K vůli patří také síla. Existují dva zdroje síly: ta zlá, bourající, a ta dobrá, budující. Záleží na tom, ke které z nich se teď připojíte! Tuto vůli se svobodně rozhodnout vám Bůh ponechal. Vy sami se můžete teď svobodně rozhodnout. Pokud se vaše vůle shoduje s vůlí Boží, nacházíte se na té správné cestě.

Abyste mohli přijmout, co vám Pán Bůh chce dát na cestu, musíte tu stát čistí - vaše tělo, vaše srdce, všechno co máte na svém těle i v něm, musí být čisté. Člověk musí být čistý. Člověk musí ve svém životě cítit svou odpovědnost k Bohu a musí cítit své spojení s Ním. Potom je čistý.

Nevím toho mnoho, nevím nic víc než to, co už lidé dnes nevědí. Právě proto vidím svou povinnost poučit v tomto směru každého člověka o tom, ke komu patří, co je za stvoření a jak může do sebe přijímat tvořivou sílu Boží, aby se tak stal pánem sebe sama i svého těla.

Bůh je život, Bůh je Láska! Usiluj o život, usiluj o své vnitřní spojení s Bohem!

Nehraj se se životem, ale v životě. Žij spořádaný život, to znamená, řiď se pravidly života. Správná hra má svá pravidla, i život má svá pravidla. Dobrá hra začíná s dobrou myšlenkou, naproti tomu špatná hra začíná se špatnou myšlenkou. Pozemský život může být označen za školu hry. Abys mohl dobře hrát, musíš ovládat pravidla hry. Ve hře spočívá schopnost přijímat to dobré, to Boží. Dokud hraješ podle pravidel hry, je to skutečná radost ze hry. Přineseš-li však jenom jednu špatnou myšlenku, už to není skutečná hra, už při jediné špatné myšlence tato hra končí.

Tvé myšlenky ti vytvářejí život, který žiješ.

Člověk se posiluje nebo ničí sám svým vlastním přičiněním. Ve zbrojnici myšlení kuje zbraně, kterými si připravuje sám svůj zánik. Stejným způsobem tvoří nástroje, kterými si může vybudovat nebeská obydlí radosti, síly a míru. Člověk má žít s mocí Boží, tak je to myšleno.

Mějte se na pozoru před každou zlou myšlenkou. Odmítněte ji a řekněte si pro sebe: "Nechci mít s touto zlou myšlenkou nic do činění, chci teď nějakou dobrou myšlenku!" Potom odveďte sami svou pozornost, podívejte se ven z okna, dívejte se tam kde se ukazuje dobro, to skutečné, Boží. Řeknete, že se díváte zase jednou do přírody. Tak, jak přírodu přesně pozorujete, tak brzy zjistíte, že jste tyto zlé myšlenky zcela opustili. Již tímto pohledem jste navázali spojení s Bohem.

Nenech se přemoci zlem, ale přemož zlo dobrem!

Zlo nevynechá žádnou příležitost a sází všechno na to, aby neustále bránilo lidem, aby vstoupili na dobrou cestu. A ještě více se snaží o to, aby si lidé tyto překážky uvědomovali, aby už je potom vůbec nenapadlo, v této cestě ještě i nadále pokračovat.

Zlo je dobrem přitahováno. Ne však dobro zlem. To znamená, že zlomyslný hledá dobro, aby je zničil jako první. Tady vítězí ten silnější. Naopak, dobromyslný se snaží zlo ze svého života odstranit, to znamená, nespojovat se s ním. Vyskytuje-li se dobro ve velké míře, je zlomyslnost přemožena.

Mou vůbec první starostí je, abych se staral a pečoval o duši, která je tím čistě Božím v člověku a v každé bytosti. Abych pečoval o duši a ona se tak osvobodila, aby již nebyla zatěžována tím mnohým zlem, aby se sama opět otevřela a aby člověk mohl přijímat to pravé Boží vysílání.

Člověk musí odklidit od sebe všechno to špatné s čím se spojil, odehnat to od sebe. Člověk musí udělat všechno proto, aby byl znovu dobrým člověkem. Nezlobte se, když vám lidé způsobují nějakou škodu. Hlavní věcí je, že zůstáváte na živu, že zůstáváte zdraví. Jinak všechno ostatní můžete ztratit. Bylo to vidět za poslední války, kdy lidé ztratili veškeré své jmění a přesto se ještě dnes mohou radovat ze života.

Už jenom když jste zlí na svého bližního, vnášíte tu tím zlo. Proto se na nikoho nezlobím. Proč se na něho zlobíte? Na nikoho se nezlobte, přátelé! Zlobit se znamená, že jste přijali zlo. To je už ďábelské, od toho v budoucnu upusťte! Musí k tomu tak vždy docházet, aby tak člověk mohl rozlišit dobré od špatného. Je správné, že existují lidé, kteří jsou satanští, protože jinak by nebylo možné rozeznat dobro od zla.

Aby člověk dosáhl toho pravého Božího, musí být na to duševně připraven. Nemůžete nic přijmout, když vám chci něco vložit do dlaně a vy ji máte plnou, a to co v ní máte je špatné. Když to neodložite, nemohu vám dát to dobré - spadne to na zem a vy jste v takovém případě nic nedostali. Měli byste se očistit, měli byste se stát nejprve dobrými!

Když člověk myslí na své utrpení, na své bolesti, nemohu mu je odebrat. Čemu to vůbec prospěje, když má člověk ve své hlavě jenom to zlé a špatné? Neboť z této centrály se to projevuje na celém těle. Tato hniloba se odtud rozšiřuje dál, když si ji člověk drží, když si zatěžuje svou hlavu špatnou věcí. Disharmonie, která se projevuje vně člověka, dokazuje, že je tu přítomna disharmonie ducha. Tak jak vevnitř, tak i zevně. Jediní nepřátelé člověka sídlí v něm samotném.

Z celého srdce vás prosím, sledujte vaše tělo a klaďte si otázku: "Co se v mém těle děje?" Nemyslete přitom na své utrpení. Máte právo přesvědčit se, jak na vás nechá Pán Bůh skrze mne svou silou působit, tím vám všem chce navrátit vaše zdraví. Pocítíte, že se toho mnoho projeví na vašem těle a i v něm. Pozorujte jen vaše tělo, a stane se to, co má se stát.

Nyní se vás ptám, copak je to vaše tělo, kdo vám ho daroval? Copak jste je dostali jenom tak, z ničeho nic? Je od vašeho pozemského otce, od vaší pozemské matky? Toto vaše tělo je dar Boží! Každý člověk by měl vědět, jakou má pro něho jeho tělo hodnotu, zvláště když toto své tělo používá, aby neomezoval své možnosti, které v životě má a chopil se své povinnosti, aby se staral o své bližní. Právě tady své tělo potřebuje.

Chci každého člověka přivést k víře, neboť každý člověk je bytostí přírody, každý člověk je dítětem Božím. Mi lidé máme jenom jednoho Otce, a to je náš Pán Bůh. A protože mnoho lidí odešlo od víry, tak je chci znovu k víře přivést. Je to mou největší snahou, abych znovu přivedl na tuto cestu lidi, kteří od pravé víry, od víry v Boha odešli. Kdo je pevný a vytrvalý, kdo si v sobě uchovává pravou víru v Boha, ten vítězí.

Nemoc k lidem nepatří. Náš Pán Bůh je a zůstává vším co potřebujeme ke zdraví. Největším lékařem všech lidí je a zůstane náš Pán Bůh. Počítat můžeme v každé situaci pouze s jeho pomocí. Co příchází z Boží strany, to je přirozené. Všechno, co pro nás lidi náš Pán Bůh tady na této Zemi vytvořil, patří k sobě navzájem. Oprávnění k životu má každý.

Já bych se nikdy nedvážil způsobit nějakému zvířeti bolest. Co ví člověk, jakou má takové zvíře vevnitř za duši! Dali jste zvířeti život? Ne! Proto ani nemáte právo mu život brát! Zvíře dnes stojí vysoko nad člověkem. Proč? Poněvadž si ponechalo svůj zvířecí instinkt. Jsou také zvířata, jako domácí zvířata, která jsou člověkem rozmazlována, také se pomalu mění a řídí se tím, co po nich člověk požaduje. Zvíře musí zůstat zvířetem! Zvíře nikdy nebude riskovat, když nebude svým pánem omezováno. Když například běží pes sám přes ulici, nikdy se nedostane pod vozidlo - když ho nechá jeho pán běžet. Když ho jeho pán však zavolá zpět, pak je zmatený a pak ho může někdo přejet. To by se nikdy nestalo, kdyby ho pán nevolal. Od zvířete se člověk dnešní doby může učit.

Člověk se zmenšil natolik, že ho zvířata už předstihla. Rostliny a zvířata přijímají do sebe přirozeně Boží síly, a to vždy, pokud nebyly člověkem přírodě odňaty. Člověk si myslí, že poznamenaní jsou mrzáci, ne, to nejsou ti poznamenaní Pánem Bohem. Poznamenaní jsou ti, kteří ztratili víru v našeho Pána Boha, kteří ho špiní, kteří nechtějí mít dobro, ale jenom to špatné. Mějte se na pozoru před satanskými lidmi.

Je to vždycky tak, lidé, kteří nejsou schopni všemu porozumět, protože se nacházejí, příliš daleko od Boží víry, nevynechají žádnou příležitost k tomu, aby jiné lidi od víry neodváděli. Vyzařování skeptického okolí může způsobit recidivu. Člověk však může proti tomu postavit svou vůli. Nenechte se špatnými našeptavači rušit, nenechte se jimi ovlivňovat!

Protože se člověk stal závislým na lidech, proto už není schopen slyšet to, co mu chce sdělit Bůh. A proto také už není pod Božím vedením. Tady se stal bezbranným. Tady se stal bezprávným. Tady vás chci mít, přátelé, tady na tom místě kde jste zbožní, kde se vzdáváte své lehkověrnosti, kde nevěříte každému hokusu pokusu, kde neupadáte v pokušení, neboť to všechno je vždy člověku ke škodě.

Tak máte i vy svoji povinnost, přesvědčit sami sebe o tom kdo jste, abyste se tak dále přesvědčovali o tom, co Bůh pro nás pro všechny vytvořil. To je vaše povinnost! Nejsem žádný řečník, jsem jenom pravdomluvný, říkám jenom to, co je pravda, co jsem už dávno poznával a neustále poznávám jako pravdu. Neboť pravda o které se má člověk sám přesvědčit, se nenachází pouze v jeho okolí, ale nachází se také v něm.

A proto to nemohu říkat dostatečně jasně a hlasitě a dost často, aby toto a to další do člověka opravdu vniklo, aby to všechno co shledává jako dobré, do sebe i nadále přijímal - aby sám sobě neustále věnoval pozornost, aby neustále pro své tělo přijímal to, co pro něho Bůh určil. To všechno je možné, to je pravda! Tak nás Bůh stvořil a také proto nás stvořil, proto nám tady daroval náš pozemský život.

To znamená, když si je každý vědom svého zdejšího bytí, svého pozemského života, potom bude vědět jak se má starat o své tělo - stejně jako malé dítě, to novorozené, ví, že svému tělu má dát potravu. Bůh už dal člověku jednou pro vždy takové zadání.

Nechceme pohrdat žádným člověkem, chceme přijímat bratrskou a sesterskou lásku a být dobře pospolu, (...) chceme znovu nalézt cestu k Bohu. Miluj sebe sama, potom svého bližního, není života bez lásky. Člověk má povinnost, chytit druhého pod paží, nebo když potká člověka, který padá k zemi, aby ihned byl při ruce a pomohl mu vstát.

Moje zásada je tato: Lidé mají poznat, že mi máme mezi sebou povinnost, pomáhat si navzájem. To už jeden může jako člověk dělat: pomáhat svým bližním, nejdříve těm nejbližším. Když to udělá každý, potom je mír na Zemi. Milujte své bližní - říkám jako vždy - víc než sami sebe! Mně je bližní stále milejší, na sebe zapomínám, nemyslím na svůj život, myslím na život svých bližních. Věděl jsem, proč jsem musel přijít, proč to bylo nutné. Dělám to pro vás!

Přicházelo za mnou mnoho lidí, nejenom teď, přicházejí tak dlouho, jako jsem na této Zemi. Ti mi neděkovali za uzdravení, vyslovili svůj srdečný dík za to, že znovu nalezli víru v Boha, cestu k Bohu. Za to děkovali. To je mé zdejší bytí na této Zemi, abych vedl lidi zpět na pravou Boží cestu!

Navrátím vám ten starý, vlastně ten původní lidský instinkt. Potom budeme mít všechno, potom budeme mít na této Zemi, bez ohledu na náboženství, bez ohledu na národnost, mír. To je Boží požehnání! Měli byste je stále přijímat a to dobré by mělo být stále rozmnožováno.

Co nevidíte, to můžete cítit, proto jste dostali do vašeho těla více smyslů, ale musíte je znát, musíte je používat. Pán Bůh je a zůstává pro nás lidi neviditelný, ale přesto ho můžeme pociťovat. Každý to cítí na svém vlastním těle, tak jakou má v sobě víru, tak pociťuje, že Boží pomoc může být ta jediná, ta největší, ta nejlepší. Kdo chce jít touto cestou, musí dělat dobro, musí být dobrý ke svým bližním, ne slovy, ale skutky.

Kdo skutečně v sobě nese pravou Boží víru a také podle toho žije, ten nesmí tuto víru přenášet do skutečnosti jenom slovy, ale skutky. Není to pěkné, že slepý může zase vidět, že ochrnutý může chodit, že jim je odebrána bolest? Slovy to nemohu prokázat, ale skutkem ano! Jednou v noci jsem seděl s žurnalisty, řekl jsem: "Neptejte se mne, prosím, už tak vám dávám dost materiálu. Ve dne v noci bdím, trvale jsem na cestách." A oni řekli: "Pane Groningu, lépe a krásněji jste nám to nemohl podat, než že jste nechal mluvit skutky."

Všichni by měli pomáhat, také ze strany tisku tím, že budou psát pravdu. Člověk se může podívat kam chce, na jedné straně slyší dobro a na druhé straně slyší špatné, a doposud tomu bylo vždycky tak. Nechci se na vás proto zlobit, chci jenom dobro, chci s tiskem spolupracovat v nejlepším porozumění, protože vím, že tisk může mé věci, mému poslání, pomoci.

Řekl jsem, že chci mít ve svých řadách lékaře, a sice pro předchozí a následné vyšetření každého jednotlivého nemocného, aby tím každý měl také záruku, že se uzdravil, nebo je nejlepší cestě k uzdravení. Lékařská pomoc jako taková, mi byla nabízena už mnohokrát. Tuto nabídku jsem nikdy neodmítal, ne, neboť to bylo mým přáním, aby lékaři byli ochotni spolupracovat na tomto velkém díle, aby tak bylo lidem pomáháno.

Nechci abyste se zřekli svých lékařů, pro mne za mne, můžete u nich denně sedět. Nemluvím vůbec proti tomu, ba naopak, těšil bych se, kdyby se tito konečně otevřeli tomu, aby mohli pomáhat lidem. Lékař dal také to své nejlepší, aby vám pomohl. Lékařům ale není dáno, aby všem přinesli pomoc, která je očekávána. Jedno musí být řečeno: Jediný lékař, lékař všech lidí, je jenom náš Pán Bůh.


Myšlenky Bruna Gröninga - 3

Mohl bych také psát knihy. Proč bych měl? Když mám příležitost, rozšiřovat své učení ve formě přednášek, je to přece mnohem účelnější. Že má moje učení dobrý smysl a účel, bylo přece prokázáno tím, že jím mnoho lidí dostalo na správnou cestu. Z toho má tedy i stát prospěch, nevznikne mu tím žádná škoda, nýbrž přináší mu to pouze užitek. Toto mé učení je vyslovená životní moudrost, podle které žije mnoho mých přátel, měli a mají s ní úspěch. Přijetím tohoto učení v nich došlo k zásadní změně, která vedla v mnoha případech i k uzdravení. V mnoha případech se prokázalo, že i přátelé jsou schopni mé učení šířit dál takovým způsobem, že dokonce i zde byly zaznamenány velké úspěchy.

Moje slova, která jsem říkal shromážděným pomoc hledajícím, měla takovou průbojnost, že vedla k uzdravení mnoha přítomných, pomoc hledajících, kteří byli lékaři prohlášeni za nevyléčitelné.

Následuji toho, kterého všichni, skutečně všichni lidé mají následovat. Ten, kterého následuji je a zůstává sám Bůh. Mohu každého člověka přivést ke spáse. Daruji svůj život všem lidem této Země a pomáhám jim, pomáhám všude tam kde jenom pomoci mohu.

Pokud jsou připraveni moji pomoc přijmout. Tak jak jsem to dělal v malém, tak to chci odedneška dělat ve velkém. Mohu pomoci, to znamená navrátit každému člověku spojení, které potřebuje, spojení k Bohu.
Bůh nepatří k nám - my patříme k Bohu. Přírodu, zvířata, sebe a lidi jsem viděl jako Bohu odpovědné bytosti na této Zemi, kterou jsem také pocítil jako božskou. Přitom mi přišla myšlenka: Bůh, a řekl jsem tak pro sebe: "Bože, jak je u Tebe jen dobře, tady chci zůstat stále."
Potom mi bylo jasné, že zvířata se také kvůli zlým lidem zdržují v lese. Pobíval jsem v lese. Zvířata najednou přede mnou ztratila všechnu plachost, byla velmi důvěřivá, přicházela ke mně, nechala se hladit. Mluvil jsem ke všem zvířatům. Zkrátka, velmi dobře jsme si rozuměli, provázela mě lesem, a byli jsme stále většími přáteli.
Mezitím jsem také přicházel na myšlenku: Nejsou lidé také tvoji přátelé? No, proč pořád utíkám od lidí? Zase jeden poznatek: Zvířata se bojí zla v lidech, ale já se nebojím, protože jsem silnější než zlo.
Nikdo se nemusí obávat, že si neumím pomoct nebo že se bojím nějakého člověka. Bojím se pouze Boha, jinak nikoho na světě.
Zase mne napadla myšlenka, když jsem stál před nemocným tělem člověka: "Z těla některých zvířat přece nemoc zmizela, když jsem si tiše pro sebe řekl: "Milé zvířátko, budeš mít zase brzy zdravé tělo." A tak se také stalo. U lidí to přece není nic jiného. Když tahle myšlenka ve mně zakotvila, zbavilo se tělo člověka všech obtíží.
Tak jsem byl nemocnými přímo přitahován, neboť ve všech bytech, kde jsem se objevil, byli nemocní lidé, kterým jsem stále jenom říkal: "Ty už přece nejsi nemocný." Nyní je to tak daleko, že díky škole kterou jsem prošel, mohu být skutečně dobrým služebníkem lidí. Jsem vždy tam, kde jsou lidé kteří mne potřebují.
Nevyžaduji také žádný honorář, protože následuji svůj vnitřní příkaz, nazývám to Božím příkazem. Služba lásky není zákonem nijak vázaná. Mohu za to, že jsem byl při stvoření vybaven jinými silami, než většina druhých lidí?
Dobře dokážu pochopit, že se lidé dosud proti tomu vždy stavěli, protože o tom neměli ponětí a nevěděli nic o tom, že je možné být osvobozen od zlého ducha nemoci. Snesl jsem všechno, abych lidem pomohl. Ani vzdáleně netušíte, co se všechno přihodilo, jak mne podvedli, oklamali, falešně informovali, jak mne nalákali do situací, aby mne mohli znemožnit falešným výkladem. Nezalekli se ani zneužití, ba dokonce zfalšování mého jména.

Potom se řeklo: "Gröninga léčil, a protože činil dobro, proto musí být potrestán!"

Každý stojí před otázkou jak je to možné, že je Gröning stále obklopen lidmi, kteří mu dělají tolik potíží? Sotva kdo ví, jak k těmto těžkostem došlo a v budoucnu ještě může dojít. Věděl jsem dobře, že ne všichni lidé jsou dobří a někdo je dočasně jako posedlý ďáblem - ale tolik špíny a špatnosti, kolik mi tehdy bylo předhozeno, jsem přece jen nepovažoval za možné!

Nesvaluji vinu, bojuji za vás, a to zabere hodně času. Již na začátku jsem poznal co se tady všechno zosnuje, aby mne to ponížilo. Až dodnes se to žádnému člověku nepoštěstilo. Pravda vítězí.

Chci to co leží za mnou pohřbít, nechci se na ty lidi zlobit, protože tito lidé propadli zlu. Nemohou za to, neboť zlý člověk je zlem zasažený člověk, a jako takový se svého zla nemůže zbavit. Můj život již dlouho nepatří mně, tento život jsem věnoval lidem, a také jse již prokázal, že nejsem zlem zastrašen.

Věřím v posvátný zákon vyrovnávající spravedlnosti! Vy ještě vůbec nevíte kdo je Bůh, jaký Bůh je, jakými silami disponuje a co všechno vytvořil. Zde na Zemi těla rostou a rozmnožují se jako v nějakém závoděm na nic není v těle zapomenuto. Kdyby si člověk jenom toho tolik o sobě nemyslel, kdyby byl skutečně jenom tím k čemu byl určen. Kdyby jen zůstal tak, jak ho Bůh stvořil. Kdyby jen konal to co konat má.

Když se člověk odpojí od zla, tím, že je odhodlám přijmout do sebe dobro, to Boží dobro, pak činí správně, a také to sám pocítí na svém vlastním těle. Člověk neví co si má počít se životem, vůbec neví co život je. Život je přece Bůh. Miluj tedy Boha, Bůh je všude. A využij svůj život, nepromarni svůj život. Člověk nechává svůj život plynout, už jej vůbec neprožívá, dokonce ani na sobě samém, na svém vlastním těle.

Nyní je na čase, abyste věnovali pozornost svému vlastnímu tělu! A tu nepocítíte jenom něco, ale skutečně to, co se ve vašem těle děje, to, co se v něm projevuje. To je Pravda, to je život. Co je platné všechno to mluvení, když při tom nic necítíte! Kdo chce projít šrotovnicí, kdo ještě nezná nouzi a bídu, ten to musí nejprve poznat. Vím však, že jste část z toho již zakusili, a myslím, že mohu také říct, že s tímto zlem nechcete mít nic společného. Ale, teď si za tím skutečně stůjte!

Co vám říkám není nic jiného než pravda. Jedno vím, že je pro vás připraveno mnoho dobrého. Také vaše vlastní, také to, co jste ztratili. Ale tady se musíte vrátit z té cesty kde jste chybovali, abyste mohli opět přijmout dobro, které patří vám a vašemu tělu.

A to je to, co lidé vůbec udělali. Lidé sešli ze správné cesty chybným vedením. Proto se také nedostali k dobru, nemohli si je vzít sebou, nemohli je přijmout, a to zůstalo. Čím dále jste sešli z dobré cesty, o to více se musíte vrátit, abyste opět mohli přijmout své vlastní dobro.

Ta cesta po které jste šli, tam zůstalo vaše zdraví, ta cesto, kterou vás vedu, na té je můžete zase přijmout, pokud na této cestě zůstanete. Když z této cesty znovu sejdete, potom to dobré opět ztratíte.

Nenechám se zlákat, a také ani svádět. Nejsem závislý na lidech, nejsem dále nic, než poslušný Boha. Nedělám jen něco, nýbrž konám jenom to, co člověk potřebuje. Jdu svojí cestou, jak dostávám své příkazy. A ty jsou Boží. Boží příkazy určují moji cestu. Bůh už koná to správné. Bůh již všechno stanovil. Musíte jenom věřit.

Ano, milí přátelé, kdyby jen člověk věděl, jak se Bůh o něho postaral, co pro nás Bůh dělá! Co jste vy udělali pro Boha? Bůh je činný dnem i nocí. Vy máte svůj klid. Bůh toho pro nás tolik určil a člověk to nepřijímá. Člověk se raději mučí, oddává se raději zlu, zaměstnává se jím den co den, dokonce zlo opatruje. Namísto toho, aby se stal zbožným a skutečně následoval Boha a nechal se skutečně Bohem vést, aby dělal to, co mu Bůh stále říká.

Pochopitelně, člověk se musí nejprve zklidnit, pak musí být poslušný jenom Boha, ne lidí. Ne těch mnohých lidí kterými je obklopen, ale jenom toho jednoho ke kterému nejprve patří, a tím je a stále zůstává jediný Bůh.

Musíte příjímat léčivou sílu Boží, musíte poslouchat Boha a přijímat Jeho vysílání, které On nám určil. Tak to dělá každý mravenec, každá rostlina, každé zvíře - jenom lidé na to nemají čas. Když někdo říká, že nemá žádný čas, tak tady vám chci vyprávět o jednom člověku. Tato žena musí provádět těžkou tělesnou práci na poli, vedle toho odpovídá na dopisy, které jsem jí přenechal. Ona to všechno jednoduše zvládá. Proč? Dělá přece dobro, nejenom pro sebe, ale také pro své bližní. A tak dostává mnoho síly.

A to je tak dobrý pocit, že člověk vůbec smí pomáhat. Tady nemá být člověk zbabělý, a tak prosím neříkejte, že nemáte čas! Co by se stalo, kdybych řekl, že nemám na vás čas? No, co by se potom stalo? Není to můj čas, je to čas, který Bůh určil pro každou bytost, pro každého z nás. My, moji milí přátelé, musíme tento čas jenom využívat!

Trávím svůj čas, svůj život, jenom tak, jak to mohu zodpovědět před Bohem a před těmi, kteří ode mne očekávají pomoc. Pro mne není čas nikdy příliš dlouhý, jde mi vždy o to, abych mohl konat dobro. My nemůžeme o čase rozhodovat, mi ho můžeme pouze využívat.

Vy to víte dobře, že můj pozemský čas je určen vám, že vás také mohu vést na tu správnou cestu. Zůstávám i nadále malým Groningem. Někdy dělám také malé vtípky, pochopitelně ne tak často, jen zřídka, když má právě dobrou náladu - ukazuji, že jsem také člověk, že patřím k vám. Musíme mít pocit sounáležitosti.

Neměl by se člověk nyní obrátit, neměl by projevit svou povinnost, kterou jako Boží stvoření má?! Člověk musí udělat všechno proto, aby převedl svou víru ve skutek! Člověk Bohu slíbil, že bude dobrým člověkem. Když to dodrží, dobro u něj zůstane. Když opět propadne zlu, tím, že bude do sebe znovu přijímat zlé myšlenky, tak postupně dobro znovu ztratí.

Lidé stále více přicházejí k poznání a brzy si uvědomují, že cesta, kterou se jednou vydali, přece není ta správná a že jsou nyní vyzýváni k velkému obratu, aby tou cestou mohli jít tak, jak Bůh tuto cestu určil nejenom pro jednoho, nýbrž pro všechny bytosti, člověk má dospět k tomuto poznání.

Nemůžete mít v sobě "pořádek" někoho jiného, nýbrž pouze vlastní pořádek, který byl určen pro vás. Ale člověk stále ještě nenašel sám sebe. Člověk by měl dospět k sebeuvědomění, kdy ví, že je Bohu odpovědným stvořením, že je to sám Bůh, který mu toto tělo propůjčil pro jeho pozemský život!

Rozjímejme o našem bytí tady, o našem pozemském životě, rozjímejme o našem těle, rozjímejme o sobě samých, a tak mylí přátelé brzy dospějete k důležitému poznání - k sebepoznání! Důvěřujte a věřte především tomu, co nutně potřebujete pro sebe samotné, pro vaše tělo, pro váš vlastní život.

Při mých přednáškách nechci dosáhnout ničeho jiného než toho, aby moji bližní poznali, že ze všeho nejvíce záleží na nich samotných, aby vnesli do svého nitra pořádek! Jde, jednoduše řečeno o vás samotné. Jde zde o každého jednotlivého člověka, jde zde o pravou a skutečnou víru!

Vím, že většina lidí - ano, měl bych řící, že téměř všichni lidé - dnes neví to právé, to podstatné, o sobě samých. Dnes už člověk o sobě nic neví, to přirozené, svou odpovědnost k Božskému odložil stranou, sám sebe vzdal. Člověk již neshledává nutným, aby věnoval svému tělu pozornost. Dělal prostě jenom to, co sám o sobě považoval za správné, jak tomu sám ve svém omezeném vnímání rozuměl.

Myšlenky Bruna Groeninga - 4


Vzbuzuji v člověku sebedůvěru a víru ve svůj cíl. Všem nemohu pomoci, to všechno záleží jenom na člověku samotném. Dobro nemáte jenom sami pro sebe, to potřebujete i pro své bližní, abyste konali dobro i pro něho (a na něm). To však můžete jenom tehdy, pokud jste již sami na sobě vykonali dobro a dobro pocítili. Čím více dobra do sebe přijímáte, tím blaženěji se budete cítit, tím dříve dojde k pořádku ve vašem těle. Uzdravený člověk je člověk Bohem požehnaný.

Pokud jste něco obdrželi, prosím nekřičte. Neměli byste dělat pro mne žádnou propagandu. Měli byste se pouze radovat a děkovat Pánu Bohu, že jste získali zdraví. Když však stále kříčíte: "Já jsem se uzdravil", potom to vypadá tak, jako kdybyste vzali do ruky slepičí vejce, zaťali pěst, svírali v ní toto vejce a křičeli: "Mám vejce, mám vejce", protože je člověk nevidí - člověk nevěří tomu co nevidí - tak řekne, "Žádné vejce nemáš". Vy si prosazujete svou, o to více a více to vejce tisknete, potom se stane, že jste to zdraví - stejně jako to vejce - měli (v minulosti jste je měli, teď už je nemáte). Zdraví je jako předmět, který je lehce rozbitelný.

Uznejte to a nezapomeňte, přátelé, že člověk žije mezi dobrem a zlem. Tady je dobro a tady je zlo, mezi tím je člověk, který se rozhoduje. Pokud je slabý propadne zlu, spadne dolů a potom už není schopen jít touto cestou, která vede vzhůru. Pokud v tu chvíli nepřijde záchranná pomocná ruka a nevytrhne jej odsud, je takový člověk ztracen na dlouhou dobu. Takový člověk je náchylný podléhat zlu, až je nakonec nucen zlu sloužit.

Nezdržujte se v kruhu nevěřících lidí, neboť to brání procesu vašeho uzdravování! Mějte se na pozoru před špatnými lidmi. Co člověk zaseje, to sklidí. To znamená: Vše co člověk slovy, nebo činy vysílá, to se k němu vrátí. Bude muset přijímat to, co dává.

Je to tak důležité, jaké myšlenky člověk přijímá, neboť myšlenky jsou síly. Chce-li člověk dobro, tak mu pomůže Bůh, chce-li zlo, pomůže mu Satan! Přitahuje to nemoc, protože ta je Satanovým dílem. Když přijmete jenom jednu zlou myšlenku, stanete se služebníkem zla, stanete se skutečně služebníkem Satana. To si nechte vysvětlit.

Milí přátelé, toho byste si již dnes měli být vědomi, že když přijmete jenom jednu jedinou zlou myšlenku, potom přece vždycky zjistíte, že do vás vnikly další zlé myšlenky a vyjste potom říkali i zlá slova. Tedy: Všechno, co do sebe přijmete, musíte ze sebe zase vydat.

Co přijmete, co si osvojíte, to máte. Když přijmete jenom dobré, dáte stranou zlé, máte vždy jen to dobré. Vždy stát především mimo zlo!

Stále musí člověk zůstávat sám při sobě, tzn., stále musí věřit v dobro, musí je stále chtít, musí dobru stále přitakávat. Protože k dobru, tj. k Bohu, patří. To je všechno. Dobro si cestu prolomí, dobro přece jenom zvítězí! Ano, Pravda vždy prorazí. To může člověk poznávat i sám na sobě.

Lidé potřebují velmi dlouhou dobu ke svému zotavení. První týden myslí na to co bylo doma, druhý týden se zotavují, protože teprve v tomto druhém týdnu se těchto myšlenek vzdali a ve třetím týdnu už zase myslí na všechny povinnosti, které je doma čekají. To já nedělám. Nemyslím na to co bude, ale žiji pouze a zcela v přítomnosti. Zotavuji se během minut tam, kde jiní potřebují týdny a měsíce.

Jsem dítětem a zůstanu dítětem napořád, já se nezměním, ne. Vy všichni, a každý člověk, můžete věřit v co chcete. Jsem dítětem a zůstanu dítětem, jsem jenom dítětem Božím, nic víc. Mnoho lidí však již není dětmi, protože "dospěli".

Život bez Boha není život. Člověk má hodnotu jenom tehdy, a může být nazýván člověkem jeno tehdy, když věří v Pána Boha. Kdo Boha pomlouvá, ten nemá právo být uzdraven. Upozorňuji vás na to, že uzdravení se dostane jenom těm, kteří v sobě nosí víru v našeho Pána Boha, anebo jsou připraveni tuto víru do svého nitra přijmout.

Bez přípravy nepřijdu. Prosím za vás a modlím se, abyste přijali skutečnou víru jakou potřebujete pro svůj budoucí život, pro své tělo. Pokud jste ještě nezískali uzdravení, nepřesouvejte to na nikoho z vašich bližních. Nenadávejte na Boha, neříkejte: "Už dál nemohu věřit" nebo "Groening to neumí" Ne, záleží jenom na vás samotných.

Pochopitelně nemůžete snést ten přímý proud. Vynasnažím se abych vám vysvětlil proč a jak jsem schopen člověku dát to co potřebuje. Jsem jen malý transformátor, dávám vám ten proud, který potřebujete, abyste se zase mohli prohlásit za plnohodnotného člověka.

Zdravý duch ovládá tělo. Musím oživit, to co tady už dlouhou dobu leželo mrtvé. Nedá se to vždycky pocítit hned, že se do vás nastěhoval nový život. Často musí člověk dlouho čekat, ale potom to přijde úplně znenadání. Jestliže se mezitím nenechá člověk svést zlým duchem pochyb a malověrností.

Důvěra v dobro je základem Božího pořádku. Člověku musí být znovu navráceno sebevědomí, a spolu s ním poznání, že jeho tělo je pouze tehdy hodnotné, když se nachází v Božím pořádku. Pořádek je Bůh, pořádek je zdraví. Když tě má Bůh vést, musíš na Boha myslet.

Co člověk nevidí, tomu nevěří. Je to přesně tak, jako kdybych vám před třiceti léty vyprávěl o rádiu - že existuje taková bedýnka, že když do ní někdo mluví daleko v zahraničí, že můžeme tady u nás slyšet co říká. Tehdy by se o mně říkalo: "Ten to nemá v hlavě v pořádku" Dnes je to samozřejmost pro nás pro všechny. Viděl někdo tu vlnu? Nikdo. Přesto je to pro nás pro všechny samozřejmost. Tady je to stejné. Léčivou vlnu také nikdo nevidí, a ONA tu je!

Člověk si žije jen tak pohodlně a vůbec neví co se děje. Aby mohl přijmout jenom jednu myšlenku, potřebuje sílu, potřebuje energii. A proto musí pečovat každý den nejdříve o to, aby denně novou energii skutečně přijímal. K odstranění zla přátelé, k tomu je potřeba mnoho, dokonce velmi mnoho dobré síly.

Zlo se bude bránit. Zlo bude stále dělat všechno proto, aby nebylo odstraněno; zlo je lstivé, umí se všude vplížit a vloudit! Nemoc k lidem nepatří.

Jací jste vůbec ve svém životě? Co jste dělali, co jste říkali? Jaké myšlenky jste přijímali? Neprojevovali jste zájem naslouchat zlu, měli jste zájem o to co bylo pro vás senzací, hledali jste, abyste vůbec měli nějaký předmět k rozhovoru, abyste neusnuli, abyste neochabli, bylo toho vždycky tolik zajímavého. Bylo mnoho ke slyšení, bylo toho také hodně ke čtení a bylo toho také hodně špatného k vidění. Při tom zůstává a také zůstane velká část lidí, protože je tomu prostě tak zvyklá.

Jak vůbec došlo k tomu, že člověk onemocněl? Původní člověk nebyl nemocný. Lidé se zhoršili, jsou stále horší od generace ke generaci. Špatnost se rozšířila do tak velké míry, že brzy už ani nebude možné žít. Svár a hádky, dokonce i v rodinách, více válek nežli míru mezi národy! Starosti lidstvu přinesly duchovní utrpení a dosáhly svými kořeny tak hluboko, že lidé museli onemocnět. Jeden duchovně zatěžuje druhého. Lidé jsou deformováni. Vzdálili se od přirozeného, mnoho jich ztratilo víru v Boha. Kdo ale sejde z Boží cesty, ten také ztratí svoje zdraví.

Propadli jste jedné moci, moci zvyku, že se slovem víra jenom utěšujete, ale ve skutečnosti nemůžete věřit, protože jste si slovo "víra" ještě nevzali k srdci. Nepřešli jste ještě k činu.

Protože se člověk v sobě vzdal svědomí a nahradil jej špatnými představami, a to je domýšlivost, tak sešel ze správné cesty. A touto domýšlivostí sešel člověk z té Boží cesty, sešel tak na cestu satanskou. To, co naši předkové udělali zlého, to můžete dnes napravit. Ti byli tenkrát svedeni a most k Bohu byl za nimi vyhozen do povětří. Dnes se proto člověk nachází na bludné cestě. Už vůbec neví co je dobré a co je špatné. Každý vychází sám ze sebe, a to je špatné. A proto dnes stojím především před ubohým nemocným člověkem, jako ukazatel cesty, který lidi opět vrací na tu pravou, Boží cestu.

Ruku jsem vám již podal a nejenom, že vás vedu za ruku, nýbrž já vás vedu srdcem. To je totiž to nejdůležitější, že je člověk veden srdcem, velkou Boží láskou. Proto volám každého člověka k rozvaze a podávám každému tuto jednu ruku, abych jej vedl!

Jste hledající. Hledali jste, a to co jste hledali jste nemohli na té cestě kterou jste se pohybovali, nalézt. A tady vám ukazuji cestu, dal jsem vám toho tolik sebou na cestu. Dát se umělou cestu, aby se dalo žít je nemožné. My lidé musíme zůstat na přirozené, pravé Boží cestě.


Kdo má zájem dílo Bruna je veřejně známo a muže se s ním seznámit dle libosti:)